Sandra Kaslová

Hubené, vyčerpané tělíčko, kostřička pokrytá svědícími strupy, smutek vepsaný do očí umírající kočičky. Dlouhé roky bez lásky, bez domova, bez pořádného jídla, v bolesti a nemoci. Strach a opovržení – to bylo to jediné, co Anýzka poznala od lidí. V obci Bratřejov ji vyháněli, štítili se jí, jako by byla nemocí, ne živou bytostí. Když si zoufalá kočička dovolila sníst pár drobků pro slepice, poštvali na ni psa. Anýzka utíkala, jak mohla, ale síly jí docházely. Její osud se zdál zpečetěný – opuštěná, stará kočička, které už nezbylo nic ani naděje. A přesto, v jejím trápení, se našla jedna dobrá duše, která nás kontaktovala a my ji hned přijali. Nyní Anýzka bojuje o svůj život. Zákeřná plíseň pokryla její tělo a možná pronikla i do nosních dutin. Má silný zánět, rýmu, nemůže dýchat ani nic necítí, proto odmítá jíst. Krmí se pomalu, opatrně, aby získala sílu. Je hospitalizovaná už na druhé klinice. Podstoupila endoskopii. Výsledky vzorků zatím neznáme. Bere silná antibiotika a každá minuta je bojem. Je to stará kočička, která by měla odpočívat na měkkém pelíšku u svých milovaných. Místo toho bojuje s osaměním, bolestí a vyčerpáním. My ale věříme, že její příběh nemusí končit smutně. Věříme, že díky vám může dostat šanci na vánoční zázrak – šanci poznat, jaké to je být milovaná a v bezpečí. Pomozte nám zachránit Anýzku. Pomozte nám jí dát to, co celý život postrádala – lásku, péči a naději na důstojné stáří. Číslo sbírkového účtu: 2300513018 / 2010 Poznámka: Vánoční zázrak pro Anýzku. […]

Náš nejnovější přírůstek se jmenuje Honza, podle jeho nálezce. Ten kocourka našel na pile na Bystřičce. Kocourek měl staré zranění nohy, která mu již uhnívala. Proto jsme museli přistoupit k její amputaci. Kocourek dále zůstává na veterině na pozorování. Honza je již dost starý a bojíme se dalších zdravotních problémů. Těšíme se však, že mu brzy budeme moci nabídnout teplo domova a lásku u nás v útulku. Pokud na Honzovu operaci a hospitalizaci chcete přispět, budeme moc rádi. náš účet je 2300513018 / 2010, do poznámky napište „Honza“.

Když si myslíme, že už nějakou dobu, po kocourku Dědečkovi a Dědečkovi 2, nemůže nic horšího přijít, je tu další otřesný příjem těžce zraněného kocourka Oldříška. Další informaci ze záchrany přineseme zítra.Myslete na něj a pokud můžete, přispějte na jeho veterinární léčbu: číslo účtu: 239075936/0600 poznámka Oldříšek.Děkujeme  

Pomozte nám poradit jak dál! Možná je text delší, ale o to víc budeme rádi, když si jej přečtete. Tento příspěvek není žádostí o finanční pomoc ani o pomoc s dočasnou péčí nebo fyzickou pomoc v novém útulku. O toto tu žádáme v předešlých příspěvcích. Tento příspěvek je odrazem nouze nás, pár unavených dobrovolníků z bezvýchodné situace. Ve chvíli, kdy píšu tento příspěvek překračuje počet koček v našem útulku 300. Denně máme několik telefonátů, zpráv a mailů a reagujeme jen na ty nejnutnější. Všechny mají totiž stejný předmět: nález koček a koťat, případně snaha o zbavení se vlastních. Problém je, že většina těchto hlášení není ani v našem blízkém okolí. A tak bereme kočky z jižní Moravy, kočky z Ostravska, kočky z Čech, kočky ze Slovenska a tak bych mohla pokračovat dál. My sami nejsme vázaní na Zlín. Město ani kraj nás nijak nepodporují a nikdy tomu tak ani nebylo. Vždy jsme měli potřebu pomoci tam, kde je třeba a na tom se nic nemění. Horší je však, že nejsme jediný útulek či spolek v republice, který se záchranou koček zabývá. Nepochybně si myslíme, že jsme největší. Největší, co se týče geografického rozsahu, kde pomáháme, největší, co se týče příjmů koček a největší, co se týče budoucího projektu našeho budovaného útulku. My jsme na toto na jednu stranu velmi pyšní, protože by nás nikdy nenapadlo, že toto všechno zvládneme a zachráníme ročně přes 450 němých tváří. Bez vaší pomoci bychom to nikdy nezvládli. ALE! My bohužel nejsme největším útulkem, co

OSUD nebo NÁHODA?? Věříte, že existuje někde nad námi kočičí osud, Velká kočka – nějaká síla, která řídí to co se má stát? Nikdy nebereme kočky z městských útulků – vlastně jednou ano, v roce 2007, kdy jsem měla jedno kotě z útulku na Vršavě, kde jsem si přijela vybrat tu „nejošklivější“ kočičku, která by tam zůstala nejdéle – naše zamračené sluníčko Elišku. Druhou výjimku jsem udělala letos.   Začátkem března letošního roku jsem úplně náhodou narazila na fotku kočičky v městském útulku v Čechách s popisem: číslo 957/2022, váha 2 kg, stáří 12 let, nutná doživotní ledvinová dieta. Kdo takovou kočičku adoptuje? Fronty se určitě stát nebudou. Nedalo mi to, pořád jsem viděla ty oči, drobná kočička jenom s číslem beze jména. Jména se tam dávají jen kočkám, které mají šanci na adopci, kočkám, které tam možná zemřou přidělí pouze číslo. Za několik dní byla Pandora u nás. Ano, u nás dostala jméno. Poprvé snad usínala v bezpečí, na polštáři, vedle mé hlavy. Holčička byla unavená, bolavá.   Za 2 týdny přestala jíst. Protože byly ve hře ledviny, hned jsme jeli na veterinu. Ledviny naštěstí dopadly docela dobře, mírný zánět, červené krvinky v pořádku. Ale! Poměr A/G 0,4 – zvýšená bílkovina. Podezření na FIP suchou formu. Nechali jsme udělat ještě další vyšetření pro potvrzení diagnózy, tj. elektroforézu bílkovin a pro jistotu i pankreatickou lipázu.Slinivka je v pořádku, ale ELFo potvrdilo naše podezření.   Znáte nás, a víte, že před touto nemocí si už nesedneme na zadek, nesložíme ruce do

Kočička Červinka je od včerejšího poledne na veterinární klinice a snaží se vylízat ze všech bolístek, které jí byly způsobeny nejen v posledních třech dnech. O téměř 24 hodin trvající akci na záchranu kočičky si můžete přečíst ve včerejším příspěvku.Červinku jsme v kolektivu asi 22 lidí vyprošťovali od nedělního odpoledne do pondělního poledne. Kočička strávila den v mrazu a neskutečném stresu. Abychom ji mohli z pod auta dostat ven, musel ji přivolaný veterinář přispat a vytahovat za pomoci našich dobrovolníků a pracovníků místních profesionálních hasičů. Kočička se bránila z posledních sil. Bála se, prožila si toho mnoho. Mnoho, na co se nám nechce ani myslet.Původ kočičky je nám neznámý. K majitelce, od které jsme ji měli přijímat se dostala asi před dvěma lety. Teplo domova však kočička nezažila. Každé ráno, bez ohledu na počasí, ji paní vyhazovala na balkón, jen aby se její syn (11 let) mohl v klidu vyspat. Kočka často chodila po zábradlí nebo parapetu a z balkonu, podle sousedů, minimálně jednou i vypadla. Kočku také často vypouštěla na schodiště paneláku, kde ji pak nemohla odchytit. Nechodila s ní na veterinu, protože se ji bála dát do přepravky, nechtěla na ni sahat. Paní se kočičky bála, štítila dotknout, protože by ji mohla škrábnout a bála se, že by to pro její osobu bylo smrtelné. Ke kočce neměla žádný vztah.Jak se kočička dostala na ulici nám není známo. Verzí je více – spadla znovu z balkonu, paní ji záměrně vypustila, utekla jí na schodišti a paní následně otevřela dvoje

https://youtu.be/1DosZH-fQR8 Již dva týdny byl domlouván příjem kočičky, jejíž rodina se jí chce, za nejasných okolností, zbavit. Paní nám nebyla schopná kočičku do útulku odvézt a naše nabídky, že si pro ni přijedeme odmítala. Příjem kočičky byl naposledy domluven na nedělní odpoledne. Eva Janišková čekala doma, že paní i s nechtěnou kočkou dorazí, ale marně. Po hovoru s, již bývalou, majitelkou, z ní vypadlo, že kočka je před domem pod autem v centru Zlína. Verzí, jak se zde dostala, bylo více. Utekla z přepravky, utekla ze schodiště, vypadla z balkonu… Ihned po telefonátu, v neděli ve 14:30, vyrážíme my dobrovolníci a snažíme se kočku vylákat z pod auta. Majitelka jen stojí opodál a štítí se kočky dotknout, vzdává se jí a po chvíli odchází. Kočka se našim pokusím o dostání ven brání a po nějaké době pokusů, všichni ležíc na ledové silnici, za zvuku zuřivého syčení, a po pár škrábancích a kousancích, které prorazily i rukavice, kočka mizí. Zmizela však v motoru cizího auta. Po oslovení desítek sousedů, zvonění na celý dům, jsme byli nuceni zavolat Městskou policii Zlín. Moc ochotní muži zákona se snažili kontaktovat majitele vozu, ale marně. Sami se plazili okolo auta, ale ani jim se nepodařilo odchytit ji. I nadále jsme se pokoušeli kontaktovat a sehnat majitele, neboť kočka pod kapotou vozidla by se mohla vážně zranit a zemřít.  S majitelem vozu se nám podařilo spojit až v 6 hodin večer a záchrana kočky se tak rozjela nanovo. Pod kapotou totiž kočka nebyla. Podařilo se jí