Aktuálně

🙏🏻 Zoufalý Teo vás prosí: „Dejte mi šanci“ 🙏🏻 „Ozvala se rána a po ní bolest a bezmoc. Už ani nevím, jak dlouho jsem se plazil po kamenité silnici. Zažíval jsem obrovskou bolest. Kamení a asfalt mi rozdíraly nožičky do krve, ty nožičky, které mě nechtěly poslouchat. Často jsem bolestí upadal do bezvědomí. Když jsem se na chvíli probral, sebral jsem zbytky sil a plazil se dál. Věděl jsem, že když zůstanu na místě, bude to můj konec. Žádné auto nezastaví, aby pomohlo umírajícímu kocourkovi. Připlazil jsem se k domu. Doufal jsem, že mi lidé pomůžou a prosil je o

🙏🏻 Maminka Zrzička potřebuje vaši pomoc 🙏🏻 Milí kamarádi,  jmenuji se Zrzička, rezavá kočičí maminka, která nutně potřebuje vaši pomoc. Byla jsem nalezena na Želechovických pasekách, hladová, nemocná, s velkým bříškem. Nikomu jsem nepatřila, já kočička, která byla sama kotětem. Nikdo se nestaral o to, zda přežiji já nebo má děťátka, která se měla brzy narodit. Teta v dočasce, ke které jsem se dostala se o mě starala jako o malé miminko, dávala mi to nejlepší papání, hladila mě a slibovala, že spolu vše zvládneme. Za dva týdny se mi narodilo pět sladkých koťátek a byla to teta, která byla

Sbírka pro kocourka se zraněnou nožičkou a dušičkou. Dostal jsem jméno Toníček. Jsem zraněný na tělíčku i na mé kočičí duši. O mém zranění vám vše napíši, málem jsem umřel, ale co je teď pro mě horší, když už jsem zachráněn, je má zraněná dušička. Má rodina se dozvěděla, že jsem v útulku a chtěla mě zpět. Když ale mí lidé zjistili, co mám za sebou a že by museli přispět na mou operaci a léčení, řekli, že nejsem jejich ztracený kocourek. A já je tak miloval a byl jsem jim oddaný… Pouštěli mě ven, já byl rád, ale nikdo

Kdo znáte náš útulek, kdo znáte paní Janiškovou, víte, že doslova bojuje za každou nemocnou či zraněnou kočičku, že boj nikdy nevzdává a i když je jen 1% naděje, dává kočičce šanci. To je i případ maličké Hope. Kočičky, která dostala jméno naděje. Hope, Hopík, Houpáček, … má naději, že bude žít. Narodila se kočičce, kterou jsme vysoce březí přijali do naší dočasné péče a krátce nato se jí narodilo 5 koťátek. Po deseti dnech však jedno začalo mít neurologické příznaky. Nechtělo pít od maminky, nedokázalo najít zdroj potravy, protože se mu stále hlavička a celé tělíčko kroutilo doprava. U

Musíme vás požádat o pomoc. V útulku a našich dočaskách je nyní více jak 250 koček a koťat a denně číslo vzrůstá. Potřebujeme finance, abychom mohli pokrýt náklady na provoz, mohli hradit faktury za veterinární péči, mohli dál zachraňovat, … Pokud vám osud kočiček není lhostejný, pomozte alespoň malou částkou a naši prosbu sdílejte mezi své přátele. Děkujeme, že s námi pomáháte. https://www.hithit.com/cs/project/11184/pomozte-nam-prosim-s-uhradou-pece-pro-opustene-kocky

Jsem Kryštůfek, maličké kotěcí miminko, prosím, pomůžete mi? Žil jsem s maminkou a třemi sourozenci v areálu Baťovy nemocnice. Maminka vždy čekala až jí někdo hodí kousek pečiva nebo něčeho, aby přežila a měla mlíčko pro své malé děti, pro nás. Jednoho dne tam napadla mého bratříčka kuna a doslova ho rozkousala. Byl jsem kousek od něj a ona trošku kousla i mě do jedné z nožiček. Našla nás hodná paní a hned kontaktovala útulek, zda může pomoci. Pomohli, přijali k sobě maminku i nás tři děti, bohužel, mámu bratříčkovi se již život nepodařilo zachránit. Byli jsme převezeni do bezpečí

„Víte co je to pomalé umírání? Já ano. Tolik dnů, minut, které se vlečou a vy nevíte, kdy to přijde. Vysvobození? Konec nepředstavitelné bolesti a beznaděje? Jen ať už je raději po všem. Jsem bezejmenná kočka, která by nikomu nechyběla, nikdo by neuronil ani slzu za můj zmařený život…  A představte si, že já dostala šanci. Od vás, lidí, kterým nejsou kočičí životy, jako je i ten můj, lhostejné. Nemám jméno, nemám domov, nevím, kdy jsem se přesně narodila.  Jsem ještě kotě, bez domova, bez perspektivy lepšího života. Kotě, toulající se po obcích, hledajících něco k snědku, místo na přespání… 

„Je pondělí 4. 4. 2022 něco před 19 hodinou. Sedím u počítače a v hlavě mám, pár minut starý, hovor s paní Janiškovou, majitelku útulku Dobré ruce, z.s. Máme velký problém, spousty kočičích pacientů, které jsme léčili a léčíme a obří dluhy na veterinách. Co teď? Když nezačneme splácet, odmítnou veterináři naše kočičky léčit. Jak z toho ven? Před námi je nejhorší období roku s březími kočkami a nalezenými koťaty a my se točíme v kruhu a nevíme kudy kam. Venku slyším hlasité houkání hasičských aut. 1, 2,… 5 aut, letí jako o závod a já si jen povzdechnu, kterého

S maličkou Bětuškou si smutný osud stále pohrává a už potřetí balancuje na hraně života. První šancí byla její záchrana. Když jsme ji s její bratříčkem přebírali, bylo jim pouze pár dnů. Byly slabouncí, začervení, plní blech a nachlazení. Teta z dočasky je musela krmit několikrát denně lahvičkou, starat se o ně jako o lidská miminka. Koťátka rostla a my měli radost, že přežila. Užívali si her, tepla náhradního domova, mističek plných dobrého jídla a tetiny lásky. Když už přišla doba, kdy by mohli jít do nového domova, postoupili větší vyšetření, protože se zdálo, že se jim dobře nevyvíjí nožičky.