Sam

Byl u nás jen pár týdnů – krátká chvíle, a přesto stihl naplnit náš domov něhou, radostí a tichou vděčností. Léčil se se zánětem očka, statečně spolupracoval, mazlil se, předl a v očích měl víru, že bude líp. A my jsme věřili s ním.

Když už to vypadalo, že jeho cesta povede k adopci a vlastnímu domovu, přišel náhlý zlom. Sam přestal jíst, ztrácel sílu, a přestože jsme ihned hledali pomoc, nebyla taková, jakou jsme mu chtěli dát.

Volali jsme před chvíli sami na veterinu s tím, že nemáme žádné informace a zda vůbec kocourek ještě žije. Odpověď slečny asistenky na telefonu jsme však nečekali. Informovala se u lékaře a po chvíli její odpověď zněla jen „tak ne.“

Jeho konec byl tichý a chladný. Dnes jsme se dozvěděli, že už nežije. Bez jména, bez sbohem. Jen „tak ne“.

Ale Sam nebyl „tak ne“.

Byl to někdo.

Byl to náš kocourek.

Byl to život, o který jsme bojovali.

Sam odchází milován, stejně jako každý, koho jsme vzali pod svá křídla. Nikdy na něj nezapomeneme – na to, jak se mazlil, jak byl trpělivý, jak se díval s důvěrou. Byl to dobrý kocour. A zasloužil si víc.

Spi sladce, milý Sam. Tvoje místo v našich srdcích zůstává. 🖤🖤🖤

✝︎ SAM 1. 4. 2025