Petr Pan a Poděs

Co napsat k této adopci? Prostě nás překvapila a trošku vyrazila dech. 😊 Čtěte dále, stojí to za to. 😍

To k nám jednoho dne do útulku přijela moc hodná paní s tím, že si jede pro svého adoptovaného kocourka Poděska. 😍 

Kočičky se s ní chtěly mazlit, sedla si a hup, už měla na klíně jednoho z kocourků. Ten kocourek se na ni doslova nalepil na nechtěli ji pustit, mazlil se, lísal a tak se paní rozhodla, že nakonec odjede domů rovnou s kocourky dvěma. 😊

Jaké však bylo udivení, když paní Janišková zjistila, že tím druhým, který nastávající mamince doslova zlomil srdce, je náš neadoptovatelný kocourek Petr Pan, který byl pouze na adopci virtuální. Kocourek má problémy s imunitou, prodělal zánět slinné žlázy, podstoupil operaci, měl kožní problémy a doslova bojoval o život, kdy mu diagnostikovali hemolytickou anémii a on musel dostat krevní transfúzi.

Paní Janišková novou mámu seznámila s jeho zdravotním stavem i léčbou, která bude případně třeba a s těžkým srdcem a slzou na krajíčku se rozloučila se svým oblíbeným chlapečkem. S rodinou je a bude v trvalém kontaktu.
Tak jako Petr Pan, v pohádce, hledal Zemi Nezemi, hledal náš Petr pan tu svou rodinu. Nalezl tu nejlaskavější a nejmilující rodiče, vřelou náruč a doslova pohádkové místo, na které vzal s sebou i kočičího kamaráda Poděska. ❤️❤️

Moc za jejich adopci děkujeme. 😘😘

„Ahoj, tady Olí a Petr Pan. 

Jsme doma tři týdny a hlásíme, že se máme skvěle. 

Poděsa maminka přejmenovala. Jmenuji se nyní Oliver a volají na mě Olí. Péťovi jméno zůstalo. 

Bydlíme ve velkém domě se zahradou. 

Doma na nás čekali čtyři kočičí kámoši a velký černý pes. A taky tatínek a jeden strejda. Pes nás chtěl nejprve sežrat, ale maminka ho naštěstí nepustila domů a počkala, až si na sebe přes dveře zvykneme. Klaplo to a po pár dnech už jsme kámoši. Taky s ostatními si rozumíme. Jen Alvimu trvalo chvilku dýl, než na nás přestal vrčet a syčet.

Jsme rádi, že jsme doma spolu. Skvěle si totiž rozumíme a každé dopoledne pořádáme dostihy, z čehož má maminka super radost 🙈

Dnes jsme například při jednom takovém dostihu, kdy to Péťa vzal přes stůl, rozbili sklenici 😀 Ale jinak, jinak jsme prostě úžasňáci a maminčini miláčci. Péťa se pořád chová a mazlí. Maminka se tomu směje a říká, že do útulku může poslat tak akorát jeho selfie, neb leží pořád v její náruči. A já, Olí už se taky chovám a miluju sezení na klíně. 

Spíme kde se nám líbí, v noci občas i s rodiči a ostatními v posteli 😉 

Taky posíláme pár fotek, co se mamince podařily a ještě jednou zdravíme. 

Péťa a Olí.“ ❤️

13. 1. 2023

————-

Tak, jako pohádkový hrdina, chlapec, který nikdy nechtěl vyrůst a stát se dospělým, tak i já malý kotěcí chlapeček, chci být stále malým hravým koťátkem. Poznali jste, kdo že jsem?
Správně, zdraví vás opravdový Petr Pan. 😻
Jsem téměř roční klučík drobnější postavy. Jsem veselý kocourek, milující hry a jako ten pohádkový hrdina zažívám i já každý den spoustu dobrodružství. Miluji lezení po škrabadlech, z výšky sleduji kotěcí pokoj a představuji si že letím nad Londýnem, při probíhání tunýlků mě připadá, že bloudím jeskyněmi, s hračkou bojuji jako s opravdovým krokodýlem a mí kočičí přátelé se mnou sehrávají pirátské bitvy. 😺
Byl jsem k adopci a těšil se na svou rodinu, ale nejprve jsem začal mít problémy s imunitou, dostal jsem zánět slinné žlázy, podstoupil operaci, měl jsem kožní problémy a teď i hemolytickou anémii, kdy jsem musel dostat krevní transfúzy.
Hledám proto Zemi Nezemi nebo spíše rodinu nerodinu. Člověka, kterému na mě bude záležet a virtuálně si mě adoptuje. 😻
Zamilovali jste se do tohoto bílého, sladkého, pohádkového kocourka s rezavým ocáskem?
Nečekejte tedy, aby Petr Pan vyrostl a vy jste u toho nebyli.

Pokud si ho chcete virtuálně adoptovat, pište nebo volejte do Země Nezemě – útulku neútulku. 😀

—

Ahoj,

jsem pětiměsíční kocourek. 

Teta v útulku mi začala říkat ty můj Poděsku a to jméno už mi zůstalo. 😽 Jsem prý poděs Poděs, ale ne ve zlém, jsem totiž takové zvědavé kotě, plné energie, hravé a společenské. Jsem velký mazel a budu tím nejlepším společníkem svým rodičům, kočičkám a jsem vhodný i k hodným dětem. 😻

Jsem zdravý, čistotný, odčervený a očkovaný.

Mám je jeden hendikep, chybí mi ocásek. Do útulku jsem se dostal zraněný a tak mi musel být amputován. Nemám sice ocásek, ale jsem velký krasavec s bílo-rezavým kožíškem a velkým dobrým srdíčkem plným lásky. ❤️

A ještě jedna zpráva pro mé nastávající rodiče – rád spávám v posteli. 😸

O jeho adopci nám

📝 pište do zpráv na Facebook Dobré ruce – kočičí útulek Zlín

nebo

☎️ volejte na telefon +420 775 229 240