Otík

✝︎ OTÍK 🖤🖤🖤

Seděl tam na chodníku, občas bolestí slabě mňoukl, s nožičkou od krve a velkou ranou plnou hnisu. Očima prosil každého z procházejících, aby mu pomohl. Nikdo se nezastavil, nikoho nezajímal. A on pomalu ztrácel sílu, tělíčko kolabovalo a ta bolest byla tak velká.

Seděl tam spousty hodin a těch lidí, kteří okolo chodili domů, do práce, na nádraží, … bylo desítky.

Naštěstí šla tou samou ulicí majitelka našich dvou kočiček. Přišla k němu blíž, smutně se na ni podíval a lehce zamňoukal. Okamžitě jsme se domluvili, i přes večerní hodiny, že jej zaveze na veterinu a já tam hned jela za ním.

Pohled na něj byl žalostný a já se bála nejhoršího. Bezvládně ležel a vypadalo, že už nemá sílu bojovat. Ta rána na nožce byla již několik dní stará, hnijící a těžko odhadnout, jak se mu stala. Kocourek měl neměřitelnou teplotu, docházelo k sepsi a kolapsu celého organizmu včetně ledvin. Test FeLV jsme nedělali. Do záchrany bychom šli i kdyby byl pozitivní, takže v této chvíli to nebylo pro nás prvořadé.

Následovaly infuze, opatrně, abychom jej „neutopili“, ale stále a průběžně.

Kocourek byl při příjmu ještě „na nohou“ dokonce čichal ke konzervě, i když si nevzal. Jak dny ubíhaly byl stále horší. Infuze, několik antibiotik, léky na podporu ledvin …..

Odmítal jíst, ležel bez zájmu a dokrmovali jsme jej tekutou výživou.

Dohodli jsme se s doktorkou, že pondělní den rozhodne. Dopoledne mu paní doktorka odebrala krev. První výsledek – krevní obraz – byl výborný, bílé krvinky se srovnaly skoro do normálu, červené byly na spodní hranici.

Když ale přišla s výsledkem biochemie bylo vidět, že je zle. Kreatinin i přes intenzivní infuze 1100, močovina 70, fosfor stále neměřitelný.

Vzhledem k tomu stavu jsme se rozhodli dále kocourka netrápit a nechat jej důstojně odejít.

Srdce mi vždycky říká – ještě zkus jeden, dva dny, ještě uvidíme, ale hlava – ne, tohle opravdu je špatně.

Vy všichni co se staráte o kočky tak znáte chvíli, kdy v očích zvířete uvidíte tu prosbu, kdy se na vás podívá a vy vidíte, že je mu špatně, velmi špatně, bojí se že bude ještě větší bolest a prosí vás. Je to těžké, srdce to láme na tisíc kousků, ale musíme volit pro zvíře to nejlepší – hlavně pro ně, ne pro nás.

Dostal od nás jméno Otík, byl to asi 4 letý, moc hodný kocourek, který opět, jako mnozí před ním doplatil na ignoraci lidí ke zraněnému zvířátku.

Pere se v nás smutek s hněvem, ten kocourek mohl žít.

Promiň Otíčku, přišli jsme příliš pozdě. 🖤🖤🖤

✝︎ OTÍK 12. června 2023