Obezík

Tak maličký a už musel projít tak složitou životní cestou. 

Ve chvíli, kdy měl šťastně žít v novém domově, se on i jeho maminka a bratříček dozvěděli, že mají smrtelnou nemoc FIP. Neváhali jsme ani chvíli a rozhodli se pro náročné léčení – fyzicky, psychicky i finančně. Bohužel bratříček Obezíčka se již začátku nedočkal. Maminku Laurinku i Obezíčka se nám zachránit podařilo. Celou dobu byli oba v péči a léčbě tety Zdeňky a její rodiny. Pak nastalo velké rozhodnutí. Maminka Laurinka měla zůstat u Zdeňky, jako již její kočička, kocourek měl jít do adopce do velmi milé rodiny. Nebyl by to ale Obezík, aby vše nebylo jinak. Za dobu pobytu a léčby u tety se jí nechtěl vzdát a v novém domově to dával patřičně najevo.

A tak se stalo, že se za pár dnů vrátil ke Zdeňce a tam už také zůstane. ❤️

A od Obezíčka máme úžasný dopis:

„Ahoj lidičky, 

jmenuji se Obezik. Nevím proč právě Obezik, ale možná to bude tím, že rád baštím. Ničím nepohrdnu. K tetě jsem se dostal proto, že jsem onemocněl. Byl tam se mnou i bráška Jetelínek, ale ten byl velmi slaboučký a bohužel, umřel. 

Jsem takový čipera. Ze začátku jsem někde na tetu vybafl a ta buď vylila kávu nebo si vysypala oběd, tak se mě lekla. Samozřejmě jsem na nic nečekal a vždycky jsem zdrhnul, protože se držím hesla, kdo uteče vyhraje,,… Teta mi vždy z legrace říkávala, že ji jednou dostanu buď do blázince, nebo do hrobu. Vždycky jsem něco vyvedl. 😸

Ale byl jsem i hodný, hlavně když jsem měl chuť na kapsičku. To jsem se tulil, mazlil, vrněl a teta si nemohla mnohdy udělat kávu, protože když jsem se otíral o její ruku, vždycky kafe vysypala mimo hrnek. 😻

Před 14 dny jsem ukončil léčbu a doufám, že úspěšně, protože mám domov a od tety hodně lásky a rád bych ji dělal společnost, jak jen to půjde. Moje už teď lidská maminka mi říkává, ty zrzavečku můj, já tě miluji a bez tebe by tu bylo smutno a to já nechci. Taky tu mám svou psí kamarádku. Vždycky ji něco vyvedu a pak před ní utíkám. Moje lidská maminka ji říká, strážce štíhlé linie. 😸

Můžu sníst co chci, ale tlustý nejsem, tak asi mi psí kamarádka Jackie tu linii udržuje. 😸

Jinak jsem fakt čipera. Ze svou lidskou maminkou rád uklízím, taky ji pro jistotu hlídám v koupelně, když se jde koupat, aby se mi neutopila… A čas od času i já hlídám novým kamarádům linii tím, že jim z klece něco ukradnu… 😸

Všem chci poděkovat za vše. Jak za financování mé léčby, tak i za velkou důvěru, že to zvládnu. 

Už musím jít, protože mám slíbenou kapsičku a tu já můžu. Tak se tu lidičky zlatí mějte a držte mi pěsti ať zvládnu i ten zbytek a můžu dál svou lidskou maminku, z lásky, zlobit.“

Co ještě k takové krásné zprávě dodat. 

Obezíčku splnil se ti sen, zůstáváš se svou maminkou kotěcí, s kočičími i psími kamarády, na které jsi si za ty dlouhé týdny zvyknul, ale hlavně kluku jeden paličatý, udělal jsi z tvé pěstounky a tety svou lidskou mámu, která se za tebe bude bít, ať uděláš cokoliv, která nebude spát, pokud tě bude něco bolet, která tě bude celičký život bezmezně milovat. A to je to nejvíc, toho si važ. Mnoho štěstí, velká lidská i zvířecí rodinko! 😘

4. 6. 2022

————-

Ahoj,

jsem téměř dvouletý kocourek jménem Obezík.

Mé jméno není jen tak náhodné, teta v dočasce mi tak začala říkat, protože mám vždy plné bříško. To je u nás, rezavých kocourků, skoro až pravidlem – jsme prostě žrouti. 😹

Jsem zvídavý, hravý a společenský. Ale hlavně jsem osobnost. Když se mi něco nelíbí, dám to najevo prsknutím. Ale ještě nikdy jsem nikomu neublížil. Jak se říká, pes který štěká, nekouše. Tak já jsem kočka, která prská, ale nepodrápe. 😺

Ještě nikdy jsem nebyl venku, rád bych proto do adopce do bytu.

Jsem zdravý, odčervený, kastrovaný a očkovaný chlapeček. 

Nebude mi vadit být jedináčkem, pokud na mě budou mít rodiče dost času. 

A kdo by nechtěl takhle krásného zrzavého chlupáčka, jako jsem já? 😻

O jeho adopci nám 

📝 pište do zpráv na Facebook Dobré ruce – kočičí útulek Zlín

nebo

☎️ volejte na telefon +420 775 229 240