Mourinka

Včera odpoledne ji našla paní uprostřed cesty v Dolině v Halenkovicích. Seděla nahrbená, téměř v pololehu, neschopná se pohnout. Byla promočená, snad i chvíli ležela v potoce. Když ji vzala do náruče, byla ztuhlá a studená.

Na veterině se zjistilo, že sražená není. Krevní hodnoty byly tak špatné, že je přístroje ani nedokázaly změřit. Tělo bylo vyčerpané, nejspíš selhávaly ledviny, byla úplně dehydratovaná.

Podle velikosti jsme si mysleli, že je mladá. Ale byla to už stará kočička – zuby ve špatném stavu, tělo unavené, pokryté klíšťaty. Kdoví, jak dlouho už takhle přežívala sama.

Dostala teplo, kapačky, péči…

Ale dnes dopoledne, i přes veškerou snahu, odešla.

Mourinko, odpočívej v klidu. Možná jsi neměla celý život plný lásky, ale na konci jsi nezůstala sama. Naše snaha zachránit ti život přišla pozdě. V srdci nám ale zůstaneš, jako naše drahá kočička.