Minnie

„Když jsem byla ještě malé škvrně, přinesla si mě domů jedna hodná paní, která se starala o víc opuštěných kočiček, jako jsem byla já. Jednoho dne však přišel pán s paní a s mou tetou mluvili o nějakém novém domově. Mě se to jistě netýká, myslela jsem si tehdy; jaké však bylo mé překvapení, když mne najednou naložili do přepravky a hurá na cestu! Kamarádi, já se vám ale bála, strachy a nejistotou z věcí příštích jsem se klepala tak, že přepravka novému pánovi vibrovala v rukou. Když mě konečně po strastiplné cestě ulicemi a jízdou autobusem přinesli k sobě domů a přepravku otevřeli, nevěděla jsem, co si mám počít. Rozhlédla jsem se po jednom pokoji a pak nakoukla do druhého a… neuvěříte tomu, co jsem tam viděla! Hrad! Ohromnou pevnost! Rozložený gauč, v jehož útrobách se schovám před všemi nebezpečenstvími a nástrahami nevrlého nového světa a nikdy už nevylezu, leda tak na záchodek! Takže honem šup do skrýše!… Musím říct, že nová panička ze mne nebyla vůbec nadšená, neboť jsem dle jejího očekávání hned za ní nepřišla se mazlit, ale nový pán po kolenou obcházel můj úkryt a počal mne lákat na pamlsky a na papání, které mi dali na kraj mé pevnosti. Nejméně dva dny mi to trvalo, než jsem se osmělila, vystrčila ven jedno ucho, pak druhé ucho a konečně se nechala pohladit. Ale nemyslete si, žádné mazlení, jen tak dvě vteřiny podrbat za ušima a pak hurá zase do skrýše! Když jsem se po třech dnech konečně začala nesměle rozkoukávat po pokojích, bouchly jednou v podvečer dveře a v kuchyni se objevil podivný třetí dvounožec, zcela neznámý. Samo sebou jsem byla hned zase v mé nedobytné skrýši! Co vám mám povídat, útroby mého hradu jsem kromě krátké a bleskurychlé cesty na záchodek neopustila další dva dny, ale sušené masíčko, které mi nový člověk přivezl a strkal pod nos, jsem samozřejmě neodmítla! A tak utíkaly dny a noci a já si pomalu zvykám, i na to, že ten třetí dvounožec není u nás doma pořád a že přichází nepravidelně. Vždy si jej očichám, zda to je opravdu on. Občas se schovávám v mém starém hradě, občas skáču po stropě, neboť řádně se protáhnout a proběhnout je potřeba, jindy z recese shodím nějaké krámy, které mi překáží v mém skotačení. A koho z nové rodiny mám nejraději? Samozřejmě dvounožce, jenž si mne přinesl v přepravce! Ten na mne volá „Micko!“, ale já rozhodně na žádné jméno zatím poslouchat nebudu! Ani na Karla nebo Brunhildu, jak mě nazývá ten třetí dvounohý. A posílám vám fotky. Na jedné z nich se maskuji mezi podivným neživým zvířectvem, na další si to stelu v peřině. Dvounožcům se totiž zatím nedaří pořídit více fotek, na nichž není jen flek a rozmazaná čára!“ ❤️

Miloučká Minnie nebo vlastně už Micko,

úplně jsi nás překvapila, jak krásný a dlouhý dopis jsi napsala. ☺️

Nebudeme se tu tedy teď rozepisovat, protože už nic pěknějšího nemůžeme napsat.

Máš báječnou a milující rodinu, ti dvounožci jsou nyní tvými novými rodiči, kteří tě zahrnou velkou láskou a budeš s nimi šťastná. Moc ti to přejeme a posíláme všem, do tvého domova, moc pozdravů. ❤️

S laskou tvé tety z útulku a teta Iveta z dočasky. 😘

10. 3. 2022

————-

Zdravím vás,

jsem krásná, osmiměsíční, kočičí slečínka Minnie. 😽

Mám tříbarevně zbarvený lesklý kožíšek.

Jsem klidná kočička, která nemá ráda velký ruch, takže bych mohla jít do domova jako jedináček, k rodičům, kteří na mě budou mít dostatek času a nebudou mě nechávat moc dlouho samotnou. Můžu jít také ke starší hodné kočičce nebo s mým kamarádem z dočasky. 😻

V novém domově budu potřebovat pár dnů času, než si zvyknu na nové lidi a prostředí, ale jak začnu rodičům důvěřovat, tak budu hodnou, oddanou a umazlenou kočičkou. ❤️

Jsem zdravá, odčervená a očkovaná. Má kastrace je podmínkou.

Papám všechno, ale ráda i mlsám a oblíbila jsem si sušené masíčko a kočičí mlíčko.

O její adopci nám

📝 pište do zpráv na Facebook Dobré ruce – kočičí útulek Zlín

nebo

☎️ volejte na telefon +420 775 229 240