Luík

Po včerejším pozdravu zrzečka Grepíka, se z nového domova osobně hlásí i jeho bratříček Luík:
 
„Ahoj všichni,
tak i já Luík se chci pochválit jak se mám …
Ty jo… řekl bych že dobrý
Přivezly si mě domů z dočasky od Terezky. A tady mám taky Terezku a Nikolku a jejich mamku. Fíha tři baby, jsem se trošku lekl… Ale v obýváku byl naštěstí ještě jejich taťka, tak alespoň jeden chlap.
Po cestě jsem se trošku bál, ale doma jsem hned omrkl pohovku. Jsou tam deky a polštářky, tak se mi tam líbí – je v nich teploučko. 
No jo, uznávám – podíval jsem se i pod pohovku a první dny se tam chodil schovávat, ale teď už ne… už se nebojím. A po pravdě, je tam už nějak těsno ( asi jsem přibral, taky aby ne v misce mám pořád nějaké dobroty ).
Koupili mi i škrabadlo, se super pelíškem a domečkem. A od tety Věrky ( co má taky kámoše z Dobrých rukou ) jsem dostal super teplý pelech ( podívejte se na fotky ).
No jo, jako „musím“ se s holkami i učit – to je vám taková námaha. Ale ony si pak se mnou zase hrají a nechají mě spinkat i u nich v posteli. 
Takže abych to zatím zhodnotil, mám štěstí mají mě všichni moc rádi a jsou strašně šťastní, že mě mají doma.
Tak přeji i ostatním kamarádům z Dobrých rukou, aby i oni měli takové štěstí a všichni brzo našli svoje nové domovy. Jo a pozdravuji maminku, bráchu a ségry ( vím, že i oni už jsou u svých dvounohých kamarádů ).
Tak ahoj, zase se ozvu Luík …. 
Tedy teď už MOUREK 🐱“
 
Mourečku, dostal jsi se do rodiny našich kočičích přátel. Budeš se mít úžasně, to víme. Jen jedna věc nás na tak šťastných adopcích kočiček, jako jsi i ty, mrzí, že si vaši milí rodičové neadoptují kočiček více. 😄 Nemůžeme je klonovat? 😂
Tvá maminka, tatínek i lidské sestřičky mají v sobě tolik lásky, že by ji mohli rozdávat i dalším kočičkám. 
Přejeme krásný život celé vaší rodině.😘
3. 11. 2020
 
————-
 
Ahoj,
Jmenuji se Luík a jsem mourovatý chlapeček. 😻
Mám 12. týdnů.
Jsem ze všech mých sourozenců největší a vždy se narvu úplně k prasknutí.
Moje maminka je plachá, takže i já si nesu trochu té plachosti, ale jelikož jsem byl od narození zvyklý na člověka, nevadí mi jeho přítomnost. 
Jakmile mi teta nese jídlo, tak se jí neustále pletu pod nohama, ale jinak se většinou držím v takové vzdálenosti, aby na mne nedosáhla. 
Všeho se polekám, ale po chvilce si zvyknu. Nemám rád takové ty hrrr-hlučné věci, proto mne prosím nedávejte k dětem, štěňátkům, vysavači aj.
Velmi by mi usnadnilo zvykání si na nové prostředí, kdybych mohl jít do nového domova s některým se svých sourozenců (Luíkem, Wolfinkou nebo Důžou), ale není to podmínkou.
Nemusíte se bát, vůbec nejsem agresivní, jen ustrachovaný. Potřeboval bych ideálně někoho, kdo mi dá čas a prostor pro vymazlení a získání důvěry. 😽
Jsem zdravý a odčervený. V budoucnu je podmínkou kastrace. Nikdy jsem nebyl venku, jsem zvyklý žít v bytě.
 
Maličký Luík hledá rodiče. Jestli jste to právě vy, pište nám do zpráv. 📝