Lásenka

Nejraději zde píšeme kočičí pohádky se šťastným koncem. A jedna taková je ta o kočičce Lásence. 🐈❤️

Pamatujete si ještě kočičku, která zažila, co je to pomalé umírání? Ta kočička byla zachráněna, vyléčena a i když přišla o jednu nožičku, měla ohromnou vůli žít a zase se radovat z každého dne. 

A aby ta pohádka měla opravdu ten nejkrásnější konec, tak vám sdělujeme, že Lásenka si již více jak dva týdny užívá lásky své rodiny, své nejmilejší a nejzlatější maminky, která ji zbožňuje a my víme, že k lepším rodičům se dostat nemohla. 🥰

Lásenka nalezla lásku, není nic krásnějšího pro ni, pro nás, pro vás, kteří s námi bojovali o její život. 😍😘

 

Zde je dopis od její báječné maminky: 😊

 

„Jakmile se tenkrát objevila na fb, zatoužila jsem po ní. Sledovala jsem tu drobounkou, zuboženou žížalku s napětím i trochu s obavami. Sváděla každodenní boj o život a nade vším zvítězila, jako by jinou možnost ani neměla. A nakonec Vesmír napomohl zázraku a já ji mám doma. Lásenku 💗❣️ 

Vzdor svému handycapu je to vyrovnaná, sebevědomá, odvážná a šikovná kočičí holčička, která si jde za svým, umí si zjednat pořádek i v naší početné smečce a užívá si život naplno. Má sice o nožičku míň, ale naučila se využívat svůj velmi dlouhý ocásek a tak trochu (nebo trochu víc) se chová a pohybuje jako klokánek. Výšky pro ni nejsou žádná překážka, když ji hledáme, pokud není v posteli částečně pod dekou, je na patře nebo na některé skříni. Suverénně nám krouží nad hlavami. Hraje si s plyšmyškami a nebo se se mnou ‚boxuje‘ – nastavím prst a ona sedíc na zadních, opřená o ocásek, mi do něj buší. Tak nevím, co jsme to vlastně adoptovala, kočičku nebo klokáně? 🤔 

Je to ale naše zlatíčko, milujeme ji a necháme si ji! ❣️

Moc si přejeme, aby Lásenečka zapomněla na bolest a utrpení, kterých bylo tolik a byla už jen zdravá a šťastná.“ ❣️❣️❣️

27. 6. 2022

 

————-

 

„Víte co je to pomalé umírání?

Já ano.

Tolik dnů, minut, které se vlečou a vy nevíte, kdy to přijde.

Vysvobození? Konec nepředstavitelné bolesti a beznaděje? Jen ať už je raději po všem.

Jsem bezejmenná kočka, která by nikomu nechyběla, nikdo by neuronil ani slzu za můj zmařený život… 

A představte si, že já dostala šanci. Od vás, lidí, kterým nejsou kočičí životy, jako je i ten můj, lhostejné.

Nemám jméno, nemám domov, nevím, kdy jsem se přesně narodila. 

Jsem ještě kotě, bez domova, bez perspektivy lepšího života. Kotě, toulající se po obcích, hledajících něco k snědku, místo na přespání… 

A pak se to stalo! Něco mě strašně pevně sevřelo přední nožku a já ucítila silnou bolest. Chytla jsem se do železné pasti! 

Tolik dlouhých a nekonečných dnů jsem byla uvězněna, nožička bolela a pak už i celé tělo, byla jsem hladová, zesláblá, plakala jsem a volala o pomoc. Padaly na mě kroupy, déšť mi máčel kožíšek a slunce mě spalovalo… Nezbývalo než čekat na smrt. Avšak já se najednou začala bránit. Vždyť přece nemohu umřít, musím se zachránit! V tom hrůzném stavu jsem si překousala vlastní nožku. Krvácela jsem a z posledních sil jsem se odplazila k silnici. A tam jsem čekala. Jezdila spousta aut, lidé mě viděli, tu vyhublou schoulenou kočku. Trvalo několik dnů než konečně zastavilo auto. Bylo zrovna 1. máje. Stal se zázrak! Láska ke kočkám tento den zvítězila a já se tak dostala do útulku a okamžitě i na kliniku. Nevím jakým zázrakem jsem vše vydržela, ale přežila jsem a teď prý musím zabojovat znovu. 

Prosím za sebe i za útulek Dobré ruce, který se mě ujal. Vím, že je stíhá jedna smutná událost za druhou, ale i přesto stále zachraňují a pomáhají. Pomozte jim zaplatit náklady na mou dlouhodobou hospitalizaci a operaci.

Děkuji. 

Vaše kočka beze jména. Kočka, která zažila pomalé umírání.“ ❤️

 

Kočička byla přijata pod náš útulek 1. května.

Je to asi 9-10 měsíční kotě, těžce dehydratované, zesláblé a podvyživené. Nožku má utrženou nebo ukousanou u loketního kloubu. Zranění není čerstvé. Kočička musela být chycená v pasti několik dnů a po vysvobození ještě pár dnů strádala a byla bez pomoci.

Nalezena byla u frekventované silnice v Březolupech, kde denně projíždějí stovky aut. Nikdo ji neviděl nebo nechtěl. Není jediná neviditelná. Bohužel…

Nyní bude minimálně dva týdny na klinice, na infuzích, antibiotikách a lécích proti bolesti. Poté, po stabilizaci, jí bude amputován zbytek nohy.

Je to takový bojácný uzlíček smutku.

Děkujeme za ni a pomoc, která se nám od vás dostává a díky které můžeme stále zachraňovat další a další kočičí životy.

Velké díky. ❤️