Křečík

„Ahoj, 
zdravím vás všechny z nového domova!
Přesto, že jsem měl být takovým kočičím miminkem té větší paní,
co mě odvážela od vás, oblíbil jsem si a nejvíce času trávím s tou malou blonďatou holčičkou. Říkají jí Kiki a mě zase Čiko. Pořád se spolu mazlíme, hrajeme si s mými kočičími hračkami, odpočíváme, na další objevování nemám prakticky čas. Ten si ale vynahrazuji večer, kdy objevuji všechny zákoutí tohoto domu. Někdy se mi stane, že tam i usnu a to si pak s nimi hraji na schovávanou. Někdy mě hledali celý den ale když ono pod tou skříňkou, kde by se nevešel možná ani křeček, bylo tak dobře. Proto mi v tom bývalém domově asi říkali Křečík. 
No každopádně ze mě křeček asi nebude, protože za den, toho tolik sním, že se pod tu skříňku asi brzo nevejdu! 
Takže pac a čumáček, posílá vám Čiko, Ozničáček!“ 😺
Ahoj malý Křečíku – Čikýku, 🥰
potěšilo nás, že jsi se tak rychle zabydlel v novém domově a jak je vidět, stal jsi se miláčkem celé tvé úžasné rodiny.
Miluj je všechny a hlavně tvou lidskou sestřičku Kikinku, která se o tebe tak krásně a s láskou stará. Taky svého nového bratříčka Zlatánka, kterého ti dnes tví báječní rodiče přivezli domů a se kterým brzy budete velcí kamarádi. ❤️
Akorát se tolik nepřejídej, větší už moc nebudeš, tak ať nejsi kulaťoučký jako balonek. 😂
Pac a pusu posílají všechny tvé tety z útulku. 😘
3. 4. 2021
 
————-
 
Dnes máme zcela speciální nabídku asi půlročního kocourka Křečíka.
Vzhledem k tomu, že je a navždy zůstane maličkým chlapečkem, hledáme mu ty nejzlatější rodiče, kteří ho budou mít, jako své miminko. 🥰
Křečík půjde do adopce pouze do bytových podmínek, bez výběhu ven, do klidné rodiny bez malých dětí, k lidem, kteří mají spoustu času, aby nebyl dlouho doma sám.
Dovolte mu, aby se vám teď sám představil:
 
Ahoj,
jmenuju se Křečík a svému jménu dělám čest. Jsem totiž malý jako křeček, vylézám z úkrytu až za tmy jako křeček a taky jím jako křeček. Teta říká, že budu ideální pro někoho, kdo má málo místa, ale nechce se při výběru mazlíčka omezovat hlodavce. 😸
Ale vtípky stranou – je pravda, že co je malé, to je milé, a já asi malý a milý zůstanu už pořád, ale pár věcí byste o mě měli určitě vědět, než se pro mě nadšeně vydáte.
Tak především jsem docela strašpytel a osměluju se pomalu! První týden u tety jsem strávil zalezlý pod botníkem nebo postelí a vycházel jen v noci na záchod. Proti prvním dnům jsem už úplný hrdina, ale pořád na mě musí pomalu. Sám si ještě ani po měsíci pro pohlazení nepřijdu, lísám se jen chvilku, když je klid a když mě teta naláká.
Taky pořád utíkám před strýcem (teta mi říkala, že ho zdejší kočičí svěřenci mívají rádi, ale já nějak nevím… asi jsem prostě na ženské – dokonce i těch dvou miniženských, co tu bydlí s tetou, se snad bojím míň). 😺
Pokud jde o krmení, nejsem žádný Otesánek, ale vůbec nejím granule ani jiné tvrdé věci. Chutná mi maso, sním i kapsičku, když to nejde jinak, ale jen po mase mám pěkně kulaté bříško a přijdu si i pro nášup.
Nejsem ten typ, co se vám bude od prvního dne lísat kolem nohou a spát vám u hlavy, ale když budete mít dost trpělivost, určitě ze mě bude mazlík – mám lidský dotek rád, ale zatím mi chybí odvaha a důvěra. 😻
Protože jsem malý, můžu se nastěhovat i do menšího bytu – zatím se držím při zemi, nesnažím se nikam skákat ani lozit. 
Záchod zvládám na jedničku, nejsem agresivní, nesekám, nesyčím, nebojuju…
Neměl bych bývat doma dlouho sám – nestačí mi totiž miska granulí a čerstvá voda, potřebuju dostat aspoň dvakrát denně maso (nebo něco jiného měkkého); a taky pravidelnou porci kontaktu s člověkem (když má teta moc práce a chodí za mnou málo, stáhnu se a zase se uzavřu). Takže určitě nejsem vhodný, pokud jezdíte pryč na víkend nebo třeba na služební cesty přes noc.
A teta vzkazuje, že než si pro mě přijedete, je potřeba utěsnit všechny díry a škvíry, aby neproklouzl ani křeček (nebo Křeček)! 😸
 
Zamilovali jste se do maličkého Křečíka?
📝 Pište nám do zpráv.