Dreďa

„Můj kočičí příběh :-)
Všechny vás zdravím. Mé jméno v útulku bylo Dreďa, protože byl můj kožíšek jeden velký dred. Než jsem odešla do svého nového a posledního domova, po kastraci mi tento velký dred oholili a já ještě nyní trochu vypadám jako maličká lvice, tak mi naši začali říkat Elza – oslovují mě Elinko, Elzičko, zlatíčko, holčičko, kočičko… Trochu mě to zpočátku štípalo a svědilo a dotek mi někdy vadil, ale už jsem sametová a doteky mám moc ráda.
Do nového domova jsem se moc těšila, ale také trochu bála. Téměř celý život jsem byla toulavá kočička a odžila si svého trápení až až. Potom se o mě starali v útulku, prošla jsem mnohokrát rukama doktorů a nyní už mám svůj „domov“.
Zpočátku jsem naše trošku vyděsila, protože se zjistilo, že jsem nemocná a mám FeLV. Protože je doma více kočiček, dostala jsem svůj pokoj, je sice taťkův pracovní, ale mám zde veškerý komfort, jako v hotelu. Krásné velké okno, ve kterém stále mohu sledovat dění na vsi, mám zde deky, vodu, baštu. Víte, já totiž baštím moc ráda. Zlobí mě ale zažívání, tak mám speciální granulky, aby mi bylo dobře. Dostávám také nějaké dobroty na imunitu, na bříško a celkově na kondičku. Mám také velký záchod, který mi udělali z malé vaničky, abych měla prostor. U okna stojí křesýlko, na kterém se s mamkou a taťkou mazlíme. Já se moc ráda mazlím a chovám, ale už nemám tolik sil. Pečují o mě také pan doktor a paní doktorka. Prošla jsem pěti prohlídkami a vyšetřeními, aby se zjistilo, jak moc jsem nemocná. Nu, nemám moc času, stadium mé nemoci je nejvyšší a prý je každý den výhra, a tak zatím vyhrávám. Moje kvalita života v této fázi je přesně taková, jakou potřebuji. Mám bezpečný láskyplný domov, kde se mohu mazlit s mamkou a taťkou, dostávám pravidelné dobroty, kvalitní granulky mám k dispozici s vodou stále. Nevím, kolik času nám dám, kolik mé tělo vydrží, ale užívám si ho a zároveň mám klid, který se mi moc líbí. Jsem velmi vnímavá a cítím, co se kolem mě děje a dávám to najevo. Když se projevila moje nemoc, měla jsem se vrátit do útulku. Ten den jsem byla od ráda moc smutná. Paní přijela s bedýnkou, mamka mě ještě pochovala, šla jsem do bedýnky…
Najednou mě zase vyndali a naši se rozhodli, že si mě nechají. Když ta paní odjela, byla jsem velmi veselá, mazlila jsem se jako blázen, aby mamka viděla, že jsem ráda, že si mě nechali. Pokaždé, když jsme se vrátili od pana doktora, jsem projevila radost, že jsem doma. Vlastně nejprve jsem na doktory prskala, a teď už jsem si oblíbila i je. V autě se mi líbí, dívám se z okna a mám radost, že jedu na výlet. Vlastně mám takový bezstarostný a veselý život na konci cesty. Něco, čeho se některé kočičky ani nedočkají. Přesně to jsem si přála, potřebovala a dostala. A až jednou z tohoto těla odejdu a najdu si další nové zdravé tělo jako kotě, možná se sem znovu vrátím, ale dříve, abych mohla být s ostatníma „holkama“ a našima, protože vím, že se o mě postarají.
Tak to je můj příběh. Sice možná trochu smutný, ale pro mě přesně takový, jaký jsem si přála. Vím, že jsem v bezpečí, klidu, najezená, pomazlená, milovaná a to stojí i za ten kus, který mi ještě zbývá. 
S láskou mňau malá lvice Elza.“ 🐈❤️
 
Naše milá kočičko, naše milá Dreďulko, 🥰
po tak dlouhém dopise není už třeba nic psát. Ti, kdo si ho přečtou až do konce, pochopí, že do lepších rukou a lepší péče si se nemohla dostat.
Děkujeme tvým báječným rodičům za lásku, kterou ti denně dávají a přejeme všem aby jste byli zdraví a společně si užili spoustu krásných let. ❤️
Moc na tebe myslíme, máme tě moc rádi a na dálku ti posíláme kočičího andělíčka, aby ti přinesl štěstí a ochraňoval tě. 😇
S láskou tvé tety z útulku. 😘❤️
2. 5. 2021
 
————-
 
Ahoj,
jmenuji se Dreďa a je mi asi 5 a půl roku. 😽
No, co si budeme povídat, dokud mě neobjevili lidé z útulku, nežila jsem si vůbec fanfárově. Byla jsem venkovní tulačkou, která ale vždy věřila v lidskou dobrotu a pomoc. Je jedno, jestli přišla pozdě nebo akorát tak v čas, důležité je, že přišla a já za ni moc děkuji. Proto jsem pořád takové milé a mazlivé stvoření. Do nového domova přinesu plno lásky. ❤️
Miluji lidskou společnost. Patřím k těm kočičkám, které vydrží v dlouhém a láskyplném objetí. 
Již nejsem žádný kotěcí divoch, mám ráda svůj klid. Nejraději polehávám na nějakém vyvýšeném místě v teploučku a pozorují dění kolem. Na přivítanou každého pozdravím, jsem komunikativní.
Dlouhodobě mě trápí zánět dásní, kvůli tomu již mám pouze jeden zoubek. V ničem to nevadí, můžu bez problémů přijímat potravu. Potřebuji teď kvalitní granulky, nějaké vitamínky a rodinnou pohodu abych nabrala pořádnou imunitu a postupně se tomu začala bránit sama. Vzhledem ke svému citlivému zažívání potřebuji speciální granulky, které vám má teta ráda doporučí.
No ale já jsem vám vlastně ještě ani nevysvětlila, proč se jmenuji Dreďa! Určitě jste si všimli mého nádherného kožíšku, za který by většina koček dala cokoliv, ale já se o něj moc nestarám, tak se hned zacuchá. Jsem samý dred. Proto bych teď potřebovala nějakou hodnou bytost, která by mi s tím pomáhala. V současné době jsem podstoupila kastraci a sestřih „do hola“, abych se už všech dredů kompletně zbavila. 😸
Jsem odčervená, čerstvě kastrovaná a testovaná. 
Chtěla bych bydlet v bytě. 
Kočky a pejsci mi nevadí. Budu ráda za nějakou milou kočičí společnost.
Záchodek zvládám bez problémů. 
Tak co myslíte, půjdu brzy do nového domova? 😻
 
Dáte šanci této kouzelné kočičí dámě?
📝 Pište nám do zpráv.