Corry

Dobrý den,

jsem kocourek Corry. Jedna ze čtyřech chorvatských koček.

V červnu mi bude 6 let, ale cítím se jako koťátko. Také jsem jako kotě hravý a je mě všude plno.

Jsem problémový kocourek, mám rád lidi, ale manipulace se mnou je velmi špatná, mám nepředvídatelné reakce, mohu škrábnout i kousnout.

Jsem zdravý a velmi na sebe opatrný.

A co nemám rád? To je domácí ani veterinární ošetření.

Moc bych si přál jít do adopce do rodiny, která mě bude milovat a kde se mi podaří zapomenout na smutný začátek mého života a života celé mé kočičí rodiny, ale nikdo takovou kočičku, jako jsem já, nechce.

Nyní jsem proto jako kandidát alespoň na virtuální adopci.

Zde je celý můj příběh:

Příběh kočiček z Chorvatska.

1. den

Když jsem je viděla poprvé, byly to 4 maličké zubožené tělíčka koťátek, která nezvládla ani chodit a 2 dospělé, zanedbané, vyzáblé bílé kočky se spálenýma ušima od slunce a ranami na čumáčku. Maličké ležely bezvládně a otáčely hlavičky za zvukem, odkud jsem přicházela. Když jsem k nim přišla zjistila jsem, že nevidí, protože očička mají slepené hnisem.

2 den

Když jsem je viděla podruhé, pocítila jsem velkou touhu jim pomoci a tak začal příběh jejich záchrany. Bohužel ten má dobrý konec jenom pro 2 koťátka a 2 kočičky, ty další dvě maličké se už nikdy neukázaly.

Nebudu psát o tom, jak náročné to bylo v cizí zemi, na dovolené v Chorvatsku, na ostrově a v malé vesnici, kde není ani lékárna, sehnat pro tyto maličké ubohé stvoření pomoc a koho všechno jsem prosila. Ale důležité je, že tato kočičí rodinka ode mě dostávala denně péči, kterou jsem byla schopná, a že se je nakonec asi po týdnu podařilo dostat do dočasného bezpečí do azylu na pomoc zvířatům na ostrově Korčula, kde budou přeléčené a vykastrované.

Velmi smutné je, že místním byli na očích dennodenně, ale pro každého byly prašivé, nikdo si jich nevšímal, nikdo nepomohl.

a proto tento příběh má ještě další pokračování ….

dostali šanci na vyléčení, ale to nebyla šance na život. Proč ? Protože jde o bílou kočičí rodinku, a bílým kočkám horké podnebí ostrova nesvědčí. Jsou citlivé na slunce. Nestačí je jenom nakrmit, ale také ouška natřít krémem s Uv faktorem. Bylo mi řečené, že najít jim tam nový domov je téměř nemožné. Na fotkách je vidět, jak mají spálené ouška, jak jsou zubožené.

Azyl je přeléčí, dospělé vykastruje, ale vzhledem k tomu, že ostrov je plný přemnožených koček, které se nestíhají kastrovat, musely by být vypuštěny a jejich problém začne znova. Spálené ouška, bolest, rakovina…. Jaký by to byl život ?

nedokázala jsem se s tím vyrovnat.

Po přeléčení, naočkování, kastraci dospělých a zákonem stanovené lhůtě v karanténě tato kočičí rodinka přicestovala 9. září do Čech.

Nyní jsou v dočasné péči skvělé rodiny ve Valašských Kloboukách (nejsou odtud všichni stejní a já jim moc hrozně moc děkuji) a celou péči zastřešuje naše sdružení.

a teď už originál zprávy od paní Lenky, která místo dovolené sháněla pomoc, až ji sehnala a kočičí rodinu zachránila.

Tymto sa chcem velmi pekne podakovat rodinke, ktora ich prijme do dlhodobej docasnej opatery, pokial si nenajdu domov, napriek tomu, ze sa stara o kopec svojich dalsich zvierat. Obrovske DAJUJEM mila rodinka s velkym srdcom . A obrovske DAKUJEM tiez patri zatial nemenovanemu macickovskemu utulku v Cechach, ktory tieto papulky zastresi a postara sa o ich dalsiu buducnost a bezpecnost. Verte mi, ze nebolo lahke taky najst. Som nesmierne stastna, ze som spoznala pri tejto akcii ludi, ktori sa prejavili ako ozajstni zachranari bez hranic, a ze viem, ktori to su .

Vam vsetkym, ktori ste ma od zaciatku podporovali a stali ste pri mne (vy viete ktori to ste ) odkazujem, ze VAS MAM RADA …, dakujem, ze patrite do mojho zivota … uz Vas nepustim .

Bolo to tazke, ale malo to zmysel, pozrite, ako sa im dari dnes ….

LUDIA POMAHAJTE bezbrannym prosim, ved preto sme ludmi

Více fotek na: