Jonášek (Smutný kocour)

Ještě před nedávnem jsem byl bezejmenný kocour, takový jakých jsou tisíce. Nevím, proč byl zrovna můj život tak tragický. Ničím jsem se neprovinil, byl jsem vždy hodný, důvěřoval jsem lidem, měl je rád a myslel si, že se najde někdo, kdo mi dá domov a lásku. Nestalo se to a já čekal dny, týdny, měsíce a nakonec roky. Byl jsem vyháněn od domů, kopali do mě, nadávali, … zestárl jsem, onemocněl, některé rány se zahojily, některé zůstaly. 😿

Nemoc i roky mi ubíraly na síle, říkal jsem si, že už to nebude dlouho trvat, že to brzy skončí. Nemohl jsem už ani chodit, byl jsem vyhladovělý na kost, pusu bez zubů, plno ran na těle. Z uší mi tekly potoky hnisu, tlamičku jsem měl zalepenou hlínou, která se na hnis nabalila. Teď, po všech těch letech, jsem byl smířený s osudem, pomoc jsem už nečekal ani v ni nedoufal. 😿

Došel jsem k jednomu domu, stejnému, jako stovky před ním. V domě se rozsvítilo světlo, ale tentokrát to bylo jiné, nikdo mě neodháněl, nekřičel a tou chvílí pro mě začala má cesta za novým životem. 

Ještě ani nemám jméno, říkají mi „Smutný kocour“. Ale lidičky, já žiju! ❤️

Dostal jsem se do domu, kde se mě nikdo neštítil, mě starého kocoura. Opřel jsem tetě hlavu do dlaní a vrněl. Dostal jsem plnou misku jídla. Poprvé v životě jsem o ni nemusel prosit a o kus jídla se rvát. 

A pak mě vzali k nějaké paní v bílém plášti a já slyšel, jak říká, že to již mnoho let neviděla. Nevím, co přesně myslela a asi to byly mé uši, plné hnisu a strupů, které už roky bolely a bylo to horší a horší. Pak jsem usnul. Prý mě operovali, protože se rány a všechny bolístky na těle musely vyčistit.

Už necítím takovou bolest a pomalu se začínám léčit. Užívám si dobrého jídla, tepla, klidu a lásky.

Nikdy už nebudu zdravý, roky mi nikdo nevrátí, ale ty, co jsem prožil chci zapomenout a těšit se z každého dne, který přijde.

Hledám adoptivní rodiče na virtuální adopci, kteří by na mě útulku přispívali, mysleli na mě a alespoň na dálku mě měli rádi. A taky, aby mi dali to nejkrásnější jméno, kterým na mě bude teta něžně volat.

Můžete, ale i jednorázově, přispět na mou léčbu a péči o mě, na účet: 239075936/0600 s poznámkou „Smutný kocour“. 🙏🏻

Doufám, že už dlouho Smutným a bezejmenným kocourem nebudu. Doufám, že brzy budu starý a spokojený kocour s krásným jménem a to díky vám.

I vám děkuji za šanci šťastných budoucích let v útulku.

S láskou váš smutný a bezejmenný kocour. ❤️

(Z etických důvodů zde dáváme fota po částečném očistění a ošetření kocourka)  

😻 Jonáškovou adoptivní maminkou se stala paní Helena Gregušová

Moc za něj děkujeme ❤️