Nezařazené

Jmenuji se Oldříšek. Jsem kocourek, který už dvakrát utekl smrti. Už dvakrát jsem ležel na prahu, kde zůstávají jen ti, co už nemají sílu bojovat. Ale já jsem bojoval. A zvítězil. Pamatuji si, když mě našli poprvé. Ležel jsem tam… potichu, slabý, bolavý. Rány na mém těle byly hluboké, z mého zničeného tělíčka už skoro nezbývalo nic. Nevěděl jsem, jestli chci ještě žít. Ale oni mě vzali do náruče a řekli mi, že teď už budu v bezpečí. Podstoupil jsem operace. Dostal jsem drény, bolestivé převazy, antibiotika. Trvalo to dlouhé měsíce, ale já přežil. A pak přišla další rána. Moje tělo se znovu bránilo. Rána se zanítila, museli mi udělat další zákrok. Zase jsem bojoval. A zvítězil. A konečně… jsem začal žít. Poprvé v životě jsem cítil lásku. Začal jsem se mazlit, spokojeně příst a užívat si teplý pelíšek. Bylo to krásné. Chtěl jsem věřit, že můj příběh bude mít šťastný konec. Ale teď se všechno změnilo. Najednou mi mizela síla. Jídlo mi nechutnalo. Moje srst ztratila lesk. A v očích těch, kteří mě milují, se objevil strach. Odvezli mě na veterinu. Řekli, že mám FIP. Nevím, co to znamená, ale vím jedno: zase to bolí. Zase jsem unavený. Zase stojím na kraji propasti. Dovolíte mi bojovat ještě jednou? Už jsem to dokázal dvakrát. Ale tentokrát vás potřebuji víc než kdy jindy. Léčba je dlouhá a drahá. Já ale chci žít. Pomůžete mi? Každá koruna znamená naději. Pomůže mi zase příst. Zase se mazlit. Zase být šťastný. Číslo účtu: 2300513018 […]

Když jsme Johanku přijali, bylo nám hned jasné, že si prošla neskutečným utrpením. Už dlouho musela žít s hroznou bolestí – její tlamička byla zcela zničená, zasažená silným zánětem. Nemohla pořádně jíst, nemohla ani mňoukat, každý pohyb jí musel způsobovat nesnesitelné trápení. A přesto žila. Přesto bojovala. Na veterině se potvrdilo, že její pusinka je plná hnisu a všechny zoubky jsou v katastrofálním stavu a musí ven. Infekce se šíří dál a my se teď jen modlíme, aby nezasáhla i ledviny. Johanka je dehydratovaná, podvyživená, slaboučká. Přesto v ní hoří malý plamínek naděje. Možná si poprvé v životě říká: „Už to bude dobré…?“ A teď je to na nás. Pomůžeme jí ten plamínek udržet? Johanka zůstává na klinice, kde dostává antibiotika, výživu a lásku, kterou jí někdo kdysi odepřel. Její léčba ale nebude snadná, a proto vás prosíme o pomoc. Každá koruna jí dá šanci na nový život – bez bolesti, bez hladu, s plným bříškem a bezpečným pelíškem. Můžete Johance pomoci? Číslo účtu: 2300513018 / 2010 (do poznámky „Johanka“) QR kód pro rychlou platbu najdete na fotu. Děkujeme vám. O Johance vás budeme informovat, držte jí pěsti i tlapky. Zaslouží si nový začátek.

My máme s tímto shopem výbornou spolupráci. Na jejich stránkách můžete nakoupit krmivo i veškeré potřeby pro vaše miláčky a zároveň, našim kočičkám, zakoupit vhodnou konzervu, granule nebo stelivo. Děkujeme všem, kteří nám již dárečky pro kočičky zakoupili. 😍

Dnešní příjem je jedním z nejhorších, jaké jsme za poslední dobu zažili. Mladá kočička Blaženka, sotva dospělá, se stala obětí nepochopitelného lidského sadismu. Její zranění jsou tak závažná, že si je těžko dokážeme představit. Blaženka byla bita, kopána, a dokonce postřelena. Následkem toho má protrženou bránici a orgány, které by měly být v břišní dutině, se nacházejí v dutině hrudní, což jí velmi ztěžuje dýchání. Pod ocáskem má hlubokou ránu. Jednu zadní nožka má zlomenu, druhá nožka nese čerstvou střelnou zlomeninu. Po celém těle má četné rány a pohmožděniny. Blaženka váží pouhých 1,5 kilogramu – je to jen kostřička potažená kůží. Momentálně leží na veterinární klinice v Ostravě, kde podstupuje náročnou operaci, která je teprve začátkem dlouhé a nákladné léčby. Při pohledu na ni se nám svírá srdce. Ptáme se: Proč? Jak může být člověk schopen takové krutosti vůči bezbrannému zvířeti? Dali jsme jí jméno Blaženka, které znamená „radostná, veselá, přinášející štěstí“. Věříme, že s vaší pomocí tento význam naplníme. Chceme jí dát šanci na nový život plný lásky, péče a bezpečí, který si zaslouží. Prosíme vás o pomoc. Společně můžeme ukázat, že dobro a soucit mají větší sílu než nenávist a zlo. Každý příspěvek na její léčbu je důkazem, že lidé, kterým není osud zvířat lhostejný, stále existují. Číslo účtu pro pomoc Blažence: 2300513018 / 2010 Do poznámky uveďte: Blaženka. Děkujeme vám za každý dar, za sdílení jejího příběhu a za podporu. Společně můžeme Blažence dát naději a nový začátek. Sbírka je již ukončena. Děkujeme všem za pomoc.

Hubené, vyčerpané tělíčko, kostřička pokrytá svědícími strupy, smutek vepsaný do očí umírající kočičky. Dlouhé roky bez lásky, bez domova, bez pořádného jídla, v bolesti a nemoci. Strach a opovržení – to bylo to jediné, co Anýzka poznala od lidí. V obci Bratřejov ji vyháněli, štítili se jí, jako by byla nemocí, ne živou bytostí. Když si zoufalá kočička dovolila sníst pár drobků pro slepice, poštvali na ni psa. Anýzka utíkala, jak mohla, ale síly jí docházely. Její osud se zdál zpečetěný – opuštěná, stará kočička, které už nezbylo nic ani naděje. A přesto, v jejím trápení, se našla jedna dobrá duše, která nás kontaktovala a my ji hned přijali. Nyní Anýzka bojuje o svůj život. Zákeřná plíseň pokryla její tělo a možná pronikla i do nosních dutin. Má silný zánět, rýmu, nemůže dýchat ani nic necítí, proto odmítá jíst. Krmí se pomalu, opatrně, aby získala sílu. Je hospitalizovaná už na druhé klinice. Podstoupila endoskopii. Výsledky vzorků zatím neznáme. Bere silná antibiotika a každá minuta je bojem. Je to stará kočička, která by měla odpočívat na měkkém pelíšku u svých milovaných. Místo toho bojuje s osaměním, bolestí a vyčerpáním. My ale věříme, že její příběh nemusí končit smutně. Věříme, že díky vám může dostat šanci na vánoční zázrak – šanci poznat, jaké to je být milovaná a v bezpečí. Pomozte nám zachránit Anýzku. Pomozte nám jí dát to, co celý život postrádala – lásku, péči a naději na důstojné stáří. Číslo sbírkového účtu: 2300513018 / 2010 Poznámka: Vánoční zázrak pro Anýzku.

Jmenuji se Tygřík a nikdy jsem nepoznal jiný domov než útulek, kde jsem se před rokem narodil. Moje maminka mě porodila jako plachého chlapečka, co se vždycky schovával do koutů, vyhýbal lidem a snil o bezpečí mezi stěnami, kde jsem vyrostl. Moji sourozenci i maminka už dávno našli své nové rodiny, ale já, plachý Tygřík, jsem stále zůstával tady, kde mě nikdo nevyrušoval. Od narození jsem byl zdravý a šťastný svým tichým způsobem. Ale teď se všechno změnilo. Před pár dny jsem přestal jíst a moje oči, dříve tak pozorné, najednou zakalil mlhavý závoj. Cítil jsem, že něco není v pořádku – to, co teď cítím, není strach, ale bolest. Bolest, která mi denně svírá oči a nedovolí mi ani spát. Moje hodná teta z útulku mě okamžitě vzala k doktorům. Testy ukázaly, že mám v těle vysoký zánět, což mě stojí tolik síly, že sotva chodím. Tlak v mých očích je nesnesitelný a neví se, zda zrak neztratím úplně. Tety z útulku ale nevzdávají boj – starají se o mě a doufají, že se můj stav zlepší. Kapky, infuze, oční specialista, to vše mi zatím pomáhá přežít a dává naději, že budu moci zase jednou vyhlédnout na svět bez bolesti. Nejsem jediný, kdo teď potřebuje pomoc. Další kočičí kamarádi, se kterými jsem si v útulku hrál, teď také bojují o život. Panleukopenie, další neúprosný nepřítel, zasáhla i náš útulek s dočasnými péčemi, a každý den se tety musí starat o další a další nemocné kočičky. Proto vás, s kočičími

Je ve zkušebním režimu, proto omluvte případné nedostatky. Nakoupit si zde můžete stolní a nástěnné kalendáře na rok 2025, šantové a kozlíkové hračky, trička, plátěné tašky a samolepky. (Brzy budeme přidávat další položky.) Veškerý výtěžek jde na veterinární péči o naše kočičí pacienty. Objednávejte zde: ➡️ http://e-shop.dobreruce.com

Naše práce je velmi náročná a jen od začátku letošního roku jsme zachránili stovky zvířat.  Dnešním dnem jsou však naše fyzické, psychické i finanční síly u konce. Poslední dny, týdny a měsíce to s našim malým týmem dobrovolníků jde z kopce. Strašné a smutné případy se stále opakují a stupňují a vyhlídky na změnu jsou mizivé. Na naše žádosti o pomoc s dočasnou péčí nebo i s úklidem se vždy přihlásí jen pár stejných lidí, jejichž síly už se také krátí. A finance? Pozastavili jsme práce na budování nového útulku, abychom mohli zaplatit faktury za veterinu. Ale ani to nestačí. Všechno děláme ve svém volném čase zadarmo a na chod útulku dáváme peníze z vlastní kapsy. Tohle už ale dál nejde. Bojujeme ze všech sil, abychom po dvanácti letech nemuseli naši činnost ukončit. Kočky jsou už neodmyslitelnou součástí našich životů, ale dál už nemůžeme. Dluhy na veterinách přesáhly již 170.000 korun. Jak? Jednoduše: léky, diety, kastrace, očkování, prevence, odběry, operace, hospitalizace… Máme v současnosti zase přes 350 koček, starých, nemocných, matek s koťaty i kotěcích sirotků. Vy, co nás znáte, víte, že vždy bojujeme do poslední chvíle, abychom kočičku zachránili. Nejsme schopní léčbu ukončit uprostřed nebo nezkusit všechno pro její záchranu. Věřili byste, že jsme jeden z největších útulků v Česku a přitom nemáme žádné dotace a ani jednoho velkého sponzora? Dostali jsme se do slepé uličky. Za dobrotu… vždyť už to znáte. Teď je to ale opravdu vážné. Víc než kdykoliv předtím. Proto jsme se rozhodli požádat o pomoc