Bojujeme o život kočičky Zity 
„Byla jsem kočička bez příběhu, bez domova, bez budoucnosti. A pak jsem se dostala do útulku, dali mi jméno Zita a můj život se zdál, že bude konečně šťastný, že naleznu domov, kde mě budou mít rádi, bude jim na mě záležet. Stačil jeden den a vše se rozplynulo. Přestalo mi chutnat jídlo, byla jsem bez zájmu, bez života. Okamžitě jsem jela na veterinu, kde jsem strávila pár dnů na kapačkách a různých vyšetřeních.
Za těch několik dnů už nevypadám, jako na fotce, tam jsem kulaťoučká krásná kočička. Teď je na mě pohled žalostný, jsem vyhublá s vystupující páteří, místa na tělíčku mi nezarůstají srstí, můj kožíšek je bez lesku, jakoby mastný. Nemám chuť k jídlu, nemám sílu k životu. Ta nemoc, se kterou bojuji, se jmenuje FIP, prý suchá forma, která se nejhůře diagnostikuje.
Jsem velmi vážně nemocná a smrt, je tak blízko… Není to jen slovo, je to skutečnost.
Teď jsem v útulku u tety Evy Janiškové, v karanténní kleci. Teta ke mě chodí, dává mi kapačky, přitom se mi dívá do očí a říká mi holčičko Zituško. Říká, abych bojovala, nevzdávala to, že mi pomůže a přitom mi jmenuje kočičky, které se podařilo zachránit. Neznám je, ale ta jména pro mě zní, stejně jako konejšivý hlas tety, moc hezky.
A tak se dávám se vší energií, která mi ještě zbývá, do boje. Bude prý dlouhý, celých 84 dní, bude to i bolet, ale je tam naděje.
Jsou mi necelé dva roky, jsem mladá mazlivá kočička, plná lásky, kterou bych, až se vyléčím chtěla někomu dát. Dám ji určitě tetě a všem, kteří mi pomohou přežít, a pak i mé budoucí rodině. Mám jí spousty jen potřebuji žít!“
Pomozte nám, prosím, Zitušku zachránit.
Moc vás za ni prosíme. Léčba je drahá, ale je naděje, že bude žít.
Nemůžeme teď dělat nic jiného, než ji začít léčit a vás prosit o příspěvek, o pomoc.
Číslo účtu pro záchranu Zitušky je 2300631495/2010 (banka nepodporuje okamžitou platbu), v poznámce uveďte „Zita“
Děkujeme, že nám pomůžete Zitušku zachránit.
